Kontokorentní úvěry pro mladou i starší generaci!

Vstoupili jste na stránku, kde naleznete veškeré informace o kontokorentních úvěrech či povolených debetech, někdy nazývaných i povolené přečerpání běžného účtu. Dozvíte se zde základní teorii, která by vám měla pomoci udělat si o tomto produktu obrázek.

Úvěr je, podobně jako zápůjčka, formou dočasného postoupení zboží nebo peněžních prostředků věřitelem na principu návratnosti dlužníkovi, který je ochoten za tuto půjčku po uplynutí nebo v průběhu doby splatnosti zaplatit určitý úrok. Kredit vzniklý bankovním úvěrem tvoří kolem 95 % oběživa prvního světa.

 

Úvěr

 

V České republice existují základní dva druhy úvěrů. Prvním jsou bankovní úvěry, které poskytují bankovní instituce. Dohled nad bankovními úvěry provádí Česká národní banka. Bankovní úvěry mají větší požadavky na bonitu klienta a zajištění úvěru a naopak jsou výhodnější, co se týče úrokových sazeb. Druhým typem úvěrů jsou nebankovní, které může žadatel získat jak od společností, které se jejich poskytováním zabývají primárně, tak od dalších právnických osob i fyzických osob, pokud se jedná přímo o investory. Dohled nad nebankovními úvěry provádí Česká obchodní inspekce. Výhoda nebankovních úvěrů spočívá v menší náročnosti na bonitu klienta a zajištění úvěru – malé krátkodobé půjčky jsou poskytovány bez ručitele a požadavku na příjem. Naopak mezi nevýhody nebankovních úvěrů patří vyšší úroková sazba a důraz na včasné splácení.

Mezi poskytovatelem úvěru a cílovým klientem obvykle figuruje i zprostředkovatel, který má za povinnost sjednat klientovi úvěr od investora (poskytovatele). Tento prostředník pracuje obvykle za úplatu.

Poskytování úvěru patří mezi základní činnosti bank; je to hlavní položka jejich aktiv, která jim zajišťuje příjmy. Banky však nejsou jediné, kdo může úvěr poskytovat. Úvěry lze podmínit (tj. účelové úvěry), a to pořízením konkrétní věci, využitím určité služby atp. (řadíme sem např. hypoteční úvěry či kontokorentní úvěry).

Kontokorent je bankovní služba sjednaná k běžnému účtu, která klientovi dovoluje čerpat z účtu peníze (tzv. kontokorentní úvěry) i v případě, že na účtu nemá dostatečnou hotovost. Banka tedy klientovi v takovém případě operativně potřebné finanční prostředky půjčí a klient smí „jít do mínusu“. Běžný účet se sjednaným kontokorentem se označuje jako kontokorentní účet.

Hlavními parametry kontokorentu jsou úvěrový limit, tedy maximální částka, kterou banka klientovi tímto způsobem půjčí, úroková sazba, tedy cena takto vypůjčených peněz, a poplatky za sjednání a vedení kontokorentu. U kontokorentů není obvykle stanovena pevná splátka, klient je však povinen v určité době (zpravidla jeden rok) úvěr splatit, tedy se s účtem dostat „do plusu“. Poté smí opět kontokorentní úvěry čerpat dále, není-li smlouva o sjednání kontokorentu časově omezená.

 

Kontokorent

 

Kontokorentní úvěry jsou jednimi z nejdůležitějších a nejběžnějších krátkodobých úvěrů. Výše limitu patří mezi významná reklamní témata jednotlivých bank. Kontokorentní úvěry patří mezi neúčelové a nezajištěné úvěry. Proto s nimi bývá spojena vyšší úroková sazba a někdy se platí i určitý poplatek z nevyužité částky přečerpání účtu. Mohou je používat jak klienti – fyzické osoby, tak i podnikatelé na svých firemních běžných účtech.

Kontokorentní úvěry poskytuje soukromým osobám i podnikatelům k běžným účtům většina tuzemských bank. Kontokorentní úvěr je varianta předem schválené krátkodobé půjčky do limitu dle bonity klienta. Na rozdíl od půjčky ale kontokorentní úvěry klient čerpá až v okamžiku, kdy se zůstatek na jeho účtu ocitne na nule. Kontokorentní úvěry tak představují finanční rezervu, aby z klientova účtu mohly odejít naplánované platby i v případě, že ještě nedorazila jeho mzda na účet. Kontokorentní úvěry je možné čerpat opakovaně, a to až do výše schváleného limitu. Každá banka stanovuje lhůtu, do níž musí klient svůj kontokorentní úvěr doplatit. Využívání kontokorentního úvěru banka úročí speciální úrokovou sazbou.

Úvěrový vztah mezi bankou (či případným jiným poskytovatelem) a fyzickou/právnickou osobou většinou vznikne uzavřením úvěrové smlouvy. U standardizovaných úvěrů jsou podmínky, které musí žadatel o úvěr splnit, standardizované a odvíjejí se od toho, zdali se jedná o fyzickou či právnickou osobu (u fyzických osob jsou jednodušší, neboť se nejedná o velké sumy a navíc těchto úvěrů se poskytuje mnoho). Banka si například zjistí u klienta jeho osobní údaje a finanční situaci. U právnických osob se také analyzuje podíl vlastního a cizího kapitálu ve firmě, zkoumá se podíl krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých zdrojů. Nakonec je pak proveden tzv. přepočet bonity, tj. přepočtou se různé analýzy (likvidity, bonity, rentability aj.), ten se srovná s ostatními výsledky a poskytovatel se rozhodne, zdali může bezpečně úvěr poskytnout. V rozhodování se kromě již provedené analýzy klienta zohledňuje také i teritoriální příslušnost klienta a další kritéria. Po sepsání a podpisu smlouvy pak může klient čerpat úvěr podle uvedených podmínek. Poskytovatel úvěru sleduje plnění těchto podmínek.

Úvěry mohou či nemusí být zajištěné. Jejich zajištění však zvyšuje bance jistotu, že v případě problémů ze strany klienta dostane svoje peníze zpět a nese s sebou zpravidla nižší úrok. Banka si může nechat prověřit bonitu klienta či stanovit úvěrům limity. U některých úvěrů tak dlužník ručí zastavením svého (většinou nemovitého) majetku bance (akcesorické zajištění), jindy například směnkou nebo uzavřeným životním pojištěním s případným plněním ve prospěch banky. V případě abstraktního zajištění přímá vazba mezi úvěrem a zajištěním neexistuje – v takovém případě se ale nejedná o konkrétní směnku, ale v podstatě jakoukoliv, která bance zajistí vrácení vlastních peněz.

 

Úvěry

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

All Rights Reserved ©2016